S nostalgií vzpomínám, jak jsme každé léto, i když jako dítěti se mně vždycky nechtělo, chodívali ke kapli sv. Antoníčka na mši svatou, uvnitř kaple usedlo pár babiček a ostatní jsme stáli venku. Kněz, aby ho bylo slyšet, stál mezi dveřmi. Zpívali jsme bez doprovodu ze starých kancionálů. Po mši paní Baldíková kapli zamkla a rozešli jsme se domů. Autem se tehdy moc nejezdilo, a tak u kaple většinou bylo jen jedno - kněze, který sloužil mši, a to za každého počasí. Nyní je kaplička taková opuštěná a právě díky rudickým hodům se jednou za rok uklidí a načančá, proběhne asi půlhodinový modlitební večer, pak paní katechetka rozdá dětem vysvědčení z náboženství a radostně a se slavnostním pocitem se rozejdeme, rozcupitáme nebo i rozjedeme domů. Letos jsme se v kapličce, k velké radosti, dost tísnili, a někteří byli i venku. Nálada byla výborná. Také právě letos zasáhl modlitební večer do akce Noc kostelů, a tak byla kaple otevřená do osmi hodin k soukromé modlitbě nebo jen ztišení. Počasí nám přálo a doufáme, že jsme svými modlitbami přispěli i ke zdárnému průběhu hodů... Dědictví otců zachovej nám Pane!...
Za ŘKF Zdeňka Martinásková
