V pátek ozdobili, poklepali a postavili „HODOVOU MÁJU“, pak se mladí, ale spíše ta střední generace vyřádila na Explozi. V sobotu přijeli koně a šlo se obcí, stárci vyzvedávali stárky a přitom zpívali, pak přišli do sadu, tam odtancovali besedy, přišli se na ně podívat rodinní příslušníci, a pak večer byla zábava s Akcentem pro mladé. V neděli mše Svatá, přijela cimbálovka, zahrála, sešli se tam hodováci a pár starších lidí. Zazpívali si a bylo po hodech.
Víš, vono to u nás nemá tu tradici, jak je tomu na jihu. Tak takto někdo hodnotí hody. Je to asi tak, jako když zarytý antifotbalista řekne: honili se tam za jedním balónem „čučkaři“ a stejně prohráli, že se na to nevykašlou, za ty prachy co za ten zápas dostanou, si můžou koupit každej svůj balón. Když si ale vezmeme tu pomyslnou lupu a pod ní nevidíme jen hromadu jehličí ale tu píli každého mravenečka, který tu jehličku položí k jehličce a vybuduje dlouho probádávané systémy mravenišť a nepochopitelné komunikace mravenečků. I takto se dá přiblížit hodová příprava. Takové hody jsou jako několik fotbalových zápasů, které zajišťují fotbalisti, to by vám mohli sami organizátoři fotbalových zápasů potvrdit. Čarodějnice, oslavy Osvobození a hasičské soutěže, to by vám zase mohli potvrdit hasiči. Jmenuji je proto, že to jsou nejaktivnější složky a jejich akce v Rudici. Takže pro mne jako nestranného pozorovatele je potřeba před těmi, kdo ty Rudické hody pořádají, smeknout pomyslný klobouk, tak jak začínali a končili Českou besedu. Jen doufám, že zde budu ještě nějaký ten pátek nebo spíše desetiletí bydlet a hody budou pokračovat, až se z toho stane úplně zaběhnutá a očekávaná tradice, na kterou se každý těší.
Tak díky za to HODOVÁCI, co jste udělali pro nás lidi a HODŮM ZDAR.
